Die Glykokalyx, auch Kapsel oder Schleimhülle genannt, ist eine Schicht an der Außenfläche der Zellmembran bei eukaryotischen Zellen, aber auch an der Außenseite der Zellwand bei prokaryotischen Zellen. Sie besteht aus Polysacchariden, die kovalent an die Membranproteine (Glycoproteine) und Membranlipide (Glycolipide) gebunden sind. Kapsel und Schleimhülle unterscheiden sich, die Kapsel ist mit der Zellwand fest verbunden, dies trifft nicht für die Schleimhülle zu.

Glykokalyx är ett skikt av kolhydrater som finns på utsidan av alla eukaryota celler.

Glykokalyx je ochranný plášt povrchu bunky tvorený oligosacharidy. Složený je z glykoproteinu a jiných proteoglykanu. Ty se nacházejí na necytosolové strane bunecné membrány. Glykokalyx chrání povrch bunky pred mechanickým a chemickým poškozením. Látky propujcují bunce slizovitý povrch, který pomáhá pohyblivým bunkám (napr. bílým krvinkám) proklouzávat úzkými mezerami, zatímco zabranuje lepení krvinek k sobe a ke stenám. Hlavní funkcí glykokalyxu (u bakterií) je jejich uchycování na ruzných materiálech v prirozeném prostredí. V umelém prostredí (pestování na živných pudách) tuto schopnost ztrácejí, nebot ji již nepotrebují. Každá bunka má své vlastní specifické složení glykokalyxu - urcuje nám tedy identitu bunek.

Die Glykokalyx, auch Kapsel oder Schleimhülle genannt, ist eine Schicht an der Außenfläche der Zellmembran bei eukaryotischen Zellen, aber auch an der Außenseite der Zellwand bei prokaryotischen Zellen. Sie besteht aus Polysacchariden, die kovalent an die Membranproteine (Glycoproteine) und Membranlipide (Glycolipide) gebunden sind. Kapsel und Schleimhülle unterscheiden sich, die Kapsel ist mit der Zellwand fest verbunden, dies trifft nicht für die Schleimhülle zu.

Glykokalyx är ett skikt av kolhydrater som finns på utsidan av alla eukaryota celler.

Glykokalyx je ochranný plášt povrchu bunky tvorený oligosacharidy. Složený je z glykoproteinu a jiných proteoglykanu. Ty se nacházejí na necytosolové strane bunecné membrány. Glykokalyx chrání povrch bunky pred mechanickým a chemickým poškozením. Látky propujcují bunce slizovitý povrch, který pomáhá pohyblivým bunkám (napr. bílým krvinkám) proklouzávat úzkými mezerami, zatímco zabranuje lepení krvinek k sobe a ke stenám. Hlavní funkcí glykokalyxu (u bakterií) je jejich uchycování na ruzných materiálech v prirozeném prostredí. V umelém prostredí (pestování na živných pudách) tuto schopnost ztrácejí, nebot ji již nepotrebují. Každá bunka má své vlastní specifické složení glykokalyxu - urcuje nám tedy identitu bunek.