Kappadokie (počeštěně
Kapadocie, adj.
kapadocký; z
perského slova
Katpatuka, což znamená „země krásných koní“;
řecky: Καππαδοκία,
Kappadokía;
turecky Kapadokya) byl ve
starověku název rozlehlého území, ležícího ve vnitrozemí
Malé Asie v dnešním
Turecku. V dobách
Hérodota obývali Kappadokové oblast táhnoucí se od pohoří
Taurus směrem na sever až k
Pontu Euxinu (
Černé moře). Později se název Kappadokie vztahoval pouze na teritorium ohraničené na východě řekou
Eufratem, na severu sousedící s
pontským královstvím, na západě s
Frýgií a na jihu oddělené pohořím Taurus od
Kilíkie. Přesně určit rozlohu Kappadokie je však velmi obtížné.
Strabón, jediný
antický zeměpisec, který tuto zemi podrobně popsal, ohledně její rozlohy značně přeháněl, takže neexistují žádné relevantní prameny detailně objasňující tuto otázku.
