Aramejci jsou príslušníci západosemitského kocovného a pasteveckého národa, který žil v oblasti horní Mezopotámie (biblický Aram). Aramejci nikdy nemeli jednotnou ríši, ale byli rozptýleni v jednotlivých nezávislých královstvích po celém Blízkém východe. Ale práve tomuto národu se podarilo rozšírit svou rec a kulturu po celém Blízkém východe a dokonce i za jeho hranice, cástecne i díky masovému pohybu obyvatel vynucenému postupným rozmachem ríší v tomto regionu, Asýrii a Babylónii nevyjímaje – tento postupný proces je zván „arameizací“.

Aramejci su jedan od semitskih naroda, koji je obitavao Mezopotamiju, to jest podrucje današnjeg Iraka, Sirije, Irana i dijela Turske. Kroz drevnu povijest u više su navrata imali svoju državu, dok se nisu stopili s okolnim narodima. U bizantsko doba još je na Bliskom istoku vecinski dio naroda govorio aramejskim jezikom, koji se postupno razvio u oblik koji se u znanosti obicno naziva starosirski jezik sa svoja dva razlicita pisma. Buduci da su Aramejci po vjeroispovijesti kršcani (vecina pripada Sirskoj pravoslavnoj Crkvi ili Asirskoj Crkvi Istoka), a države koje su nastale nakon pada Bizanta, onda i Turskog Carstva preuzele su muslimansku vjeroispovijest, Aramejci su kroz povijest bili u podredenom položaju kao manjina, tako da su neki prešli na islam, drugi su kao kršcani nastavili živjeti u svojim krajevima, a dio je emigrirao na Zapad. Danas Aramejaca, ili tocnije receno, pripadnika ovih Crkava aramejskoga jezika, ima po cijelom svijetu, dijelom u Europi, i to u Njemackoj, Švicarskoj i Švedskoj, a dijelom i u SAD-u.

Aramejci jsou príslušníci západosemitského kocovného a pasteveckého národa, který žil v oblasti horní Mezopotámie (biblický Aram). Aramejci nikdy nemeli jednotnou ríši, ale byli rozptýleni v jednotlivých nezávislých královstvích po celém Blízkém východe. Ale práve tomuto národu se podarilo rozšírit svou rec a kulturu po celém Blízkém východe a dokonce i za jeho hranice, cástecne i díky masovému pohybu obyvatel vynucenému postupným rozmachem ríší v tomto regionu, Asýrii a Babylónii nevyjímaje – tento postupný proces je zván „arameizací“.

Aramejci su jedan od semitskih naroda, koji je obitavao Mezopotamiju, to jest podrucje današnjeg Iraka, Sirije, Irana i dijela Turske. Kroz drevnu povijest u više su navrata imali svoju državu, dok se nisu stopili s okolnim narodima. U bizantsko doba još je na Bliskom istoku vecinski dio naroda govorio aramejskim jezikom, koji se postupno razvio u oblik koji se u znanosti obicno naziva starosirski jezik sa svoja dva razlicita pisma. Buduci da su Aramejci po vjeroispovijesti kršcani (vecina pripada Sirskoj pravoslavnoj Crkvi ili Asirskoj Crkvi Istoka), a države koje su nastale nakon pada Bizanta, onda i Turskog Carstva preuzele su muslimansku vjeroispovijest, Aramejci su kroz povijest bili u podredenom položaju kao manjina, tako da su neki prešli na islam, drugi su kao kršcani nastavili živjeti u svojim krajevima, a dio je emigrirao na Zapad. Danas Aramejaca, ili tocnije receno, pripadnika ovih Crkava aramejskoga jezika, ima po cijelom svijetu, dijelom u Europi, i to u Njemackoj, Švicarskoj i Švedskoj, a dijelom i u SAD-u.